Lesy vo svete

*pomaly sa ta snažím chytiť za ruku* Vieš akatsuki už niesu taký aky bývali. Našim cielom je ciel a nie zabíjanie nevyných ludí. *povie a pozerá zamračene na neho a vidím že boj skončil*

Získam mangekyo a padnem na zem a veľká časť lesa zhorela.

Snažím se ruku schovat aby mi jí nechytil. Nevěřím! Mále jsi mě zabil a vyhrožoval mi že to uděláš!

Začnem krvácať z popáleniny.

*ruku dám speť ku telu a stále kukám do zeme* nikdo mi neverí *poviem smutne a kukám do zeme*

Nevěřím...
věřil bych ti kdybys nezpůsobil to, co jsi způsobil... Řeknu klidnějším hlasem.

*pozriem na neho potom speť na zem a približim sa ku Nyokimu* Dobrá práca zvladol si to mám tu niečo malé pre teba za sharingan a za zabitie toho tam *ukážem na Sarugata a vyzerám štastne*

Usmejem sa,ale potom zastónam od bolesti z popáleniny.

*z veľkej tašky vytiahnem legendárni meč Kusanagi* Toto tvoj bratranec zanechal po mne cti ho a užívaj ho vo zlo *poviem a podám mu meč a lekárničku* som na teba hrdý Nyoki

Vypľujem krv a nemôžem sa hýbať.

Ako vidím tvoj brat sa zosilnil *poviem keď vidím zavažnost tvojích zranení* Hitsumaru počkaj *zakričím*

Znova vypľujem krv a poviem: "hitsu?"

Poď rýchlo sem odvolávam čo som povedal *myslene že by si sa nemal s Nyokim baviť*

Vytáhnu si kunai který po mě včera hodil Nyoki a hodím mu ho nazpět. (spíš na něj s ním mířím, je na něj jestli ho chytí, vyhne se mu nebo ho zasáhne) To jsem ti dlužil... Řeknu mu a pomalu jdu k nim. Co to dělám?! Měl bych jít od nich co nejdál...! Řeknu si v duchu a mám zatnuté zuby.

Trafí ma do ruky a ja zasičím.

Aké je to mať priateľa *spítam sa oboch*

Promiň... Řeknu na omluvu Nyokimu. Nevím..., nejde to moc popsat... až nějakého budeš mít tak to pochopíš... Řeknu Itamimu.

Ja ale žiadneho nikdy nebudem mať *poviem a usmejem sa*

Začnem kašlať krv.

Nyoki *poviem a utrem mu krv z úst a dám si ho na ruky*

Přátele si získáš jiným zbůsobem než jsi to dělal... Řeknu mu a pak se podívám na Nyokiho.

To co jsi teď udělal s Nyokim... bylo správně.

Nikdy som žiadneho nemal *poviem a vyzerám smutne a z ruky mi víndu železné klince ktoré vrazia do stromu*